"Proč jsou produktovky tak drahé?" aneb co se skrývá za jejich cenou

Měli jste někdy pocit, že cena, kterou vám poslal fotograf (produktů), je moc vysoká? Popravdě se nedivím a není za tím ani špetka ironie. Ale je spousta důvodů, proč focení nemůže stát pár stovek, a proč se nízká cena v konečném důsledku neoplatí ani vám.

Vezměme to ale od začátku. Čím déle balancuju na volné noze, tím více si všímám toho, jak se liší vnímání ceny za fyzický produkt a za službu. Už jsem se smířila s tím, že rozhovory o cenách jsou tak nějak součástí života na volné noze a nám, freelancerům, by neměly dělat sebemenší problém. Já si na ně ale musela dlouho zvykat a určitě je to pro mě pořád jedna z nejtěžších částí podnikání.

Proč? Důvodů je víc. Věřím, že nejen já jsem se vrhla do focení hlavně proto, že mě to bavilo. Neměla jsem ale žádný podnikatelský background z rodiny, naceňovací know-how, ani sebevědomí. Proto to vždycky byl boj. 

Dodnes si čas od času představím, jaké by to bylo, kdybych prodávala třeba klobouky. Stanovila bych si za ně cenu a hotovo, málokdo by se mě ptal, jestli ji nemůžu snížit, protože "neodpovídá rozpočtu".

Jasně, produktový business má taky svá úskalí a když cenu nastřelíte vysoko, zákazníci se pohrnou jinam. To už je ale na jiné povídání. Navíc věřím, že někdo v této součásti freelance života může vidět i výhody - třeba to, že když budete správně vyjednávat, můžete získat i klienty, kteří by šli jinam.

Představte si ale, že prodáváte produkty a snížíte cenu pokaždé, když to po vás někdo bude chtít. To vám podnikání asi brzy spadne na hlavu. O to víc mě mrzí, že právě lidi z produktového businessu o cenách za služby smlouvají nejvíc a u služeb z "kreativního" spektra podnikání (fotky, grafika, copywriting, video…) to platí dvojnásob. A vlastně to chápu. Často si neuvědomujeme, že jsou to právě tyhle služby, které pomáhají produkty prodávat.

Ještě, než budu pokračovat dál, mám potřebu sem dát menší disclaimer:

• Vyjednávání o cenách není zakázané a beru ho. Věřím ale, že jde dělat s úctou a za přítomnosti zdravého rozumu - fotografové taky z něčeho musí žít. Proto když mi přijde mail, ve kterém stojí, že klient touží po top strop výsledku, ale "jde mu hlavně o cenu", tak nějak ztrácím víru v lidstvo.
• Ač to tak asi někomu může vyznít, tenhle článek nemá být útokem a už vůbec ne na nikoho konkrétního. Rozhodla jsem se ho napsat z prostého důvodu - došlo mi, že spousta práce za foto businessem prostě není vidět. Není pak reálné, aby každému došlo, proč má fotograf nastavené ceny tak, jak má.
• Všechno, co tu píšu, vychází čistě z mojí praxe = článek je subjektivní. Existuje víc způsobů, jak k profesi fotografa přistupovat. Ne každý pracuje stejně jako já, fotografové mají různé náklady, je tady spousta hobby fotografů atd.

Ale let's get to the point. Co se tedy za fotkami schovává?

K focení mi nestačí mobil a jedno světlo

Abych mohla vůbec freelancovat v oboru produktové fotky, musela jsem do toho pustit nemalé finanční obnosy. Technika je navíc drahá, ale ne nesmrtelná = v nedaleké budoucnosti bude potřeba ji nahradit. Jenom můj foťák a základní objektivy mě doteď stály přes 100.000 Kč.

Dál se neobejdu bez světel. Zatím pracuju se 3-4 studiovými blesky, jejichž pořizovací cena se šplhá k ceně za foťák a objektivy. Ke světlům jsou potřeba stativy, softboxy a další doplňky.

Mám Macbook a stolní počítač s dobrým monitorem, na obou zařízeních upravuju fotky. K úpravě používám placené programy.

Velkým výdajem je pro mě "netechnické" vybavení ateliéru, které se skládá z různých druhů rekvizit - aktuálně se vejdou do 5 skříní, které za chvíli začnou zase přetékat. Rekvizity musím pravidelně dokupovat, abych zvládla pokrýt víc typů fotek, držela krok s trendy a mohla rekvizity na fotkách hezky točit, aniž by si scény pro různé klienty byly příliš podobné.

Uživit sebe, ale i podnikání samotné

K veškerému vybavení se pak vážou i další výdaje spojené s životem na volné noze. Na ateliéru platím nájem a energie. Nemalou část výdělku sežerou daně a sociální a zdravotní pojištění. Peníze musí jít taky do provozu webovek, marketingu a sociálních sítí, sebevzdělání, právních/účetních služeb apod.

Když vidíte cenu za fotky, můžete mít pocit, že veškeré peníze jdou fotografovi do kapsy, ale to je obvykle daleko od pravdy. Jakože jo, jdou - ale pak hned zase odchází, aby vůbec bylo možné se focením živit. A to jsem se ještě nedostala ani k běžným životním výdajům, které mám já jako člověk (musím někde bydlet, něco jíst, občas si odpočinout a tak).

Jak moje podnikání roste, už to dávno není o tom, že cena za focení zakázky = peníze pro mě. Spousta financí jde jednoduše zpět do podnikání.

Práce, která není vidět

U naceňování myslím na veškeré výdaje, ale taky na to, kolik času mě bude stát, než se moje/klientova/naše společná vize přenese do fotky. Když přidám fotku jako tohle na Instagram, řeknete si (doufám :-D): "Woow!"

Ale málokdo už uvažuje nad tím, co všechno za relativně jednoduchou fotkou stálo. Pojďme si to rozebrat.

Nejdřív jsem musela mít nápad, který nepřichází jen tak mávnutím kouzelné hůlky a je za ním nějaký proces. Může to být cokoliv - hledání inspirace v knihách/v umění/v myšlenkách/venku/na Pinterestu/u klienta na webu... ale trvá to. Zvlášť, pokud klient sám nemá konkrétní představu, kterou bych mohla jenom doplnit o nějakou svou tvůrčí vizi.

Když je koncept vymyšlený a mám hotový moodboard pro klienta, začínám plánovat. Při plánování si projdu, co je pro vyfocené dané fotky potřeba a jestli už to v inventáři rekvizit mám, nebo je to potřeba zajistit. A často se pak vydám do obchodu.

Jedno focení obvykle trvá půl den až den (4 - 8, někdy i 12 a více hodin), záleží, jak náročné je sestavení scény a kolik fotek má vzniknout. Před focením je potřeba připravit ateliér a nachystat scénu, kterou pak jdu nasvítit.

Při focení pak zastávám několik různých činností - upravuju rekvizity, hlídám detaily, utírám prach, kontroluju, jestli záběry mají správné rozměry, na kterých jsme se dohodli s klientem… Zmáčknout tlačítko je pak záležitost jedné vteřiny, ale dostat se k tomu je docela proces.

Pak přichází na řadu úprava fotek (před ní často ještě třídění a kompletace náhledů pro klienta). Záleží, jak je focení náročné, ale u jedné fotky někdy trávím i více než hodinu v postprodukci. Mezi tím musím ještě uklidit ateliér, kde to obvykle vypadá jako po výbuchu.

Už to dělám pár let

Je pravda, že některé fotky mám hotové relativně rychle. Je to tak ale proto, že za dobu, co fotím, jsem se naučila spoustu věcí a svůj proces zefektivnila. To se v ceně taky musí promítnout.

Do svého vzdělání investuju pravidelně, pořád se učím nové techniky a postupy. Klienti si mě pak vybírají třeba proto, že mám nějaký specifický styl, na kterém dlouhodobě pracuju. Spoustu času mě stojí i plánování, abych vždycky stihla termíny, na kterých se dohodneme - protože to je věc, na které mi obzvlášť záleží.

Dobrá fotka prodává a pomáhá budovat lovebrand

Pojďme si konečně říct, co teda ty fotky přináší vám. Sice jsme teď v době videové, tak by se mohlo zdát, že fotky už takový smysl nemají. Nechte mě, abych vás vyvedla z omylu.

Na většině e-shopů pořád najdete produktovky na bílém pozadí, díky kterým si zákazník produkt může prohlédnout bez rušivých elementů a ví, jak vůbec vypadá, k čemu slouží apod. Kvalitní lifestyle fotky zase mají potenciál daného člověka přilákat k vám na web nebo profil na sociálních sítích, protože ho produkt na první pohled zaujme.

Skrze fotku na člověka přenášíte pocit, jaký bude mít, až si váš produkt pořídí. Takové fotky zkrátka doplňují váš vizuální styl, vypráví příběh vaší značky a podtrhují váš brand jako takový.

Už se vám určitě stalo, že jste znuděně scrollovali na Instagramu, ale pak na vás vyskočila fotka a vám hned bylo jasné, jakému účtu/značce/člověku patří, aniž byste se podívali na název profilu. Mohlo se to stát třeba díky konkrétním barvám, stylu, úpravě… Právě téhle zapamatovatelnosti můžete díky fotkám dosáhnout.

Kvalitní fotky a všechny audiovizuální prvky jsou taky určitou vizitkou, která dává najevo, že si daná značka potrpí na kvalitě a záleží jí na tom, jak se prezentuje.

Samotné mi trvalo dlouho uvědomit si, že svou prací pomáhám klientům PRODÁVAT = mít zisk. A proto jsem se musela pořádně zamyslet nad tím, kam chci, aby to se mnou pracovně směřovalo. Ano, moje práce mě baví... Ale nejde zkrátka donekonečna upřednostňovat ostatní a říkat si: "Ježišmariá, co si o mě budou myslet, když mám takovou a makovou cenu."

Produktový business jsem nikdy nevedla, ale dokážu si představit, že audiovizuální obsah je až to poslední, na co se spousta značek (při všech jiných starostech) soustředí. Jestli chcete profi fotky, ale nemáte na ně velký rozpočet, vždycky jsou tu možnosti. Zkusila bych nejdřív projít webovky fotografů, mrknout, jaké služby nabízí a jestli mají na stránkách ceníky.

Já třeba obstarám celý proces focení od A do Z, ale je možné, že někde jinde budete muset najmout např. člověka na umělecký styling, ideamakera… Tím se cena za focení zase zvýší.

Přehodnotit můžete i rozsah celé zakázky. Chtěli jste třeba fotky na šířku na web a jiné fotky do rozměrů na sociální sítě, ale nemůžete si dovolit obojí? Zeptejte se, jestli jde fotky nafotit tak, aby šly oříznout do všech rozměrů zároveň. Potřebujete fotky jen k použití pro online? V tom případě vám bude stačit základní licence (o licencích samotných se rozepíšu zase příště).

Na závěr bych řekla už jenom tohle: vždycky dělám všechno proto, aby zakázka vyšla a abychom společně mohli vykouzlit parádní vizuálno okolo vaší značky. Nemůžu to ale dělat tak, abych u toho sama padala na hubu.

Zaujalo vás téma? Pojďte o něm diskutovat - přidejte komentář k souvisejícímu příspěvku, který najdete u mě na Instagramu!